Šumavo,
oblá, měkká, živá, vlhká a tichá,
miluju,
jak hladíš mou duši,
jak do mě šumíš své ticho,
a zvláčňuješ mé okoralé a suché nitro.
Šumavo,
Ty víš, co potřebuju -
stát se jen o trochu víc
klidnou a živou vodou -
Tebou.
Šumavo,
dovol mi v Tobě spočinout
ještě o pár nádechů déle.
Každá cesta žijícího a hledajícího v sobě ukrývá několik různých esencí, podobně jako je komplexní vůně souzvukem, prolnutím a propojením jednotlivých vonných složek. A právě díky jejich neopakovatelnému spojení vzniká ona jedinečná vůně. I my voníme do prostoru a času světa takovým způsobem, který je v každém okamžiku i v celém rozpětí života určován naší Cestou. A jako žádné dvě Cesty nemohou být totožné, ani žádné dvě duše nevoní stejně.
*
Pára stoupá ze šálku
a moje duše
hledá nebesa
*
Soustředím se na svět
a v mém nitru
hřeje mě láska
*
Radost z tvoření
začíná s vědomím,
že vše bylo stvořeno
*
Přírodo
obejmi mě
svými živly
silně a jemně
ať ve mně tepe
klid divokých věcí
ať ve mně hoří
proudí
teče
padá
stoupá
a letí do tebe
vděčně zpět
Tenhle poklad jsem si spontánně půjčil v hradecké knihovně (spíš na mě doslova vyskočil z regálu), a nelitoval jsem ani na chvilku. Dechberoucí vhledy, všímavost pro nádheru malého i velkého světa, a až kouzelná, s lehkostí podaná výstižnost...
I
"... bezděká důvěra předešlých věků, že skutečnost je stvořená, ne náhodná. Na nejhlubší úrovni má smysl všechno, co je, prostě proto, že to je. To není pečlivě dosažený závěr. Byl to bezděký výchozí předpoklad všeho žití i myšlení."
II
"Pravda je, je možné ji poznávat a předávat, protože všechno žití a bytí má svoji pravdivost."
III
"Lidé mohou poznat pravdu, protože pravda - smysl bytí i morální smysl života - není výdobytek pojmové konstrukce, nýbrž vlastnost žití/bytí a dar prožitku. Lidé však mohou o smyslu svého bytí hovořit i proto, že slova nejsou jen odkazy, nábrž i metafory, které mohou vyvolat zážitek i jeho smysl."
IV
"Některé otázky se nedají vyslovit, dokud nevznikne náznak odpovědi kdesi hluboko v pavučinách podvědomí."
V
"Ve své schopnosti setkávat se s dobrem, pravdou a krásou jsme zároveň bytosti, které, ač v čase, přesahují časovost schopností nazřít řád věčnosti."
*
Skutečnost je neskonale bohatší než jakýkoli svět fantasie. Fantasie, byť nádherná a úžasná, je součástí skutečnosti; představivost je jedním z paprsků slunečního kotouče bytí.
- Jan Provazník, Svatý Grál na čtyřech rovinách bytí, str. 41
*
Tiše a naléhavě
vešla do mě hloubka hvězdného nebe
a proměnila se v úctu
*
Obloha prší
na zeleň Země
a modře rozkvétá
*
Pět ptáčků
a čtyři semínka
a tu... jeden odletěl
*