O zlaté bráně slunovratu a duši lípy

Doba kolem letního slunovratu pro mě bývá nejkouzelnějším časem... 

(tématická hudba pro naladění třeba tady nebo támhle) 

Když kvetou lípy a třezalky, prosvětlenými nocemi proletují světlušky, a ptáci se poprvé od časného jara začínají posvátně utišovat, je podivuhodně lehké vciťovat se do jemného tkaní přírodních duchů a dušiček.

Letní slunovratová brána je čímsi zvláštním, kdy jemnější duše mohou vycítit, že je něco "jinak". Zlatá záře Ducha je na chvíli přístupná i našim očím.

Mohutný vzmach étericko-astrální zemské duše (která se skládá z myriád elementárních bytostí, bytůstek a bytůstníčků) do oblastí nejvyšší kosmické lásky, kouzlí v dolní fyzické sféře záplavu rostlinnosti a všemožného hemžení. Příroda se raduje s přicházejícím jarem víc a víc, a její radost ve slunovratovém čase kulminuje, aby slavila kosmickou svatbu s tkajícím Božstvím. Procesy zrání mají v sobě již něco sestupného, a k tomu je slunovrat jen předběžou přípravou.

Konec starého roku a počátek nového se dá s jistým oprávněním umístit i do této zlaté brány. Svatým Janem končí křesťanská polovina roku - trvající od Vánoc - a alchymicky se mění v část pohanskou, která dospěje ke svému vyvrcholení s koncem Adventu (tento pohled vychází z plného uznání a vnitřního usmíření pohanského a křesťanského impulsu; o tom snad někdy příště).

Jako by se Země chtěla s počínajícím astronomickým létem stát naším příbytkem, naznačujíc - teď na chvíli nepotřebuješ domov, buď doma v mé náruči! Mám tu vše, nekonečnou zásobu světla, tepla i hojnosti! Veškerá nepřívětivost a stahující zimní chlad jako by snad přestaly existovat. 

Letní slunovratová příroda je částečně zhmotnělou imaginací ráje. Samozřejmě, že tento ráj má ke skutečnému ráji daleko, jsouc jen jeho nedokonalým a dočasným obrazem (pořádná letní bouřka toho budiž důkazem) - můžeme ale díky němu tušit, jaké síly naši Zemi kdysi vystavěly, neboť přírůstek rostlinné hmoty je v přírodě opravdu znatelný. 

 

 

foto: Letící Orel

 

Vůně kvetoucích lip je nádherným příkladem čisté Lásky. Zkusme si stoupnout pod kvetoucí lípu a dovolme si vykoupat se v její vůni. Bude nám, jako kdyby nás vzal do náručí celý milující vesmír. Cosi se děje i s našimi jemnějšími těly, především tím éterickým - také proto, že éterické tělo je tělem lásky. V blízkosti lípy se může velmi posílit, protože lípa je snad nejblíže jeho pravé podstatě.

Dokážeme-li setrvat v blízkosti rozkvetlé, sluncem zalité lípy dostatečně dlouho, a dáme-li jí najevo upřímný, vřelý a nesobecký zájem, můžeme vnímat zhruba v oblasti, kde se nachází čtvrtá (sluneční) a třetí (venušinská) čakra, proudy jemného, hřejivého tepla, které se posléze začnou rozlévat celým tělem. I takovým způsobem můžeme vnímat láskyplné objetí lipové duše, i když ji zatím nemůžeme přímo a jasně zřít.

Sluncem prosvětlená koruna kvetoucí lípy, hemžící se tisíci neúnavně poletujících včel, je v našich zeměpisných šířkách asi nejdokonalejším zhmotněním souznějící moudrosti a lásky, poukazem na archetyp obětavé, tvořivé a láskyplné moudrosti. Ne nadarmo poukazují zasvěcenci na to, že lípa je signována Venuší a Sluncem. Pozorovat lípu nás může tak na citové úrovni poučit o tom, co astrosoficky znamená, když je Slunce s Venuší v konjunkci. (Např. bříza je již více čistou Venuší.)

Ne nadarmo je lipová duše i duší střední Evropy, srdce světa. To ale neznamená, že tu již máme "odpracováno" a můžeme si dát nohy na trnož, protože jsme už dávno nejlepší. Ne, tím více pokorné, obětavé a láskyplné činnosti od nás svět očekává, neboť pro to máme vlohy - resp. duše s takovými vlohami tíhnou k tomu, aby se ve zdejším prostoru inkarnovaly a působily zde. A nemusí jít vždy o zevní činnost, neboť i kvalita naší duše proměňuje okolní svět, a to kolikrát mnohem více, než tušíme.

Jako Venuše se okultně označuje i šestý kosmický den, šestá inkarnace Země (nyní žijeme ve čtvrté), kdy bude lidstvo už tak daleko, že budeme schopni do určité míry společně za pomoci ohně Kristovy Lásky tvořivě působit na okolí - a to lze jedině tehdy, učiníme-li lásku, vděčnost, pokoru a úctu integrálními a nezcizitelnými součástmi své duše, tak, že konat jakékoliv zlo pro nás bude zhola nemožné. Staneme se tak lístky a květy velké lípy na planetárně-hvězdné úrovni. Mějme tuto perspektivu pokorně ve své duši, když se do zázraku kvetoucí lípy meditativně pohroužíme.

 

 

foto: Letící Orel

 

Ponořit se do vůně lípy, šumění jejích listů v mírném větříku, a jemného hukotu bzučících včel, může být zážitkem, na nějž můžeme celý rok vzpomínat, a hýčkat si jej v duši. Takový zážitek nás může pohnout k tomu, abychom elementárním bytůstkám lípy sami vysílali proudy lásky, úcty a vděčnosti. Budou za to moc rády - a my nakonec taky, neboť taková činnost nám může pomoci spálit pár nečistot v našem nitru, a naše duše bude zase o něco světlejší a lépe se nám půjde příběhem života.

Děkujeme, duše lípy, že nás učíš, co to znamená milovat. 

 

***