Toulání se slunečními procesy v přírodě

Při toulání přírodou máme nespočet možností pro meditativní ponoření se do sil všech sedmi tradičních planet i dvanácti znamení zvěrokruhu. Jsou Božími nástroji, s jejichž pomocí bylo kdysi vše stvořeno, a pomocí nichž je vše stále znovu tvořeno, udržováno, přeměňováno a rozpouštěno zpět do nadsmyslových říší.

Pomalé, vnímavé a Boha-milujícím myšlením zostřené putování přírodou, má potenciál nám poodhalit závoj, a jemně popostrčit naši duši zase o kousek víc z času a prostoru do věčnosti. A dokonce i při jedné krátké procházce máme možnost zavnímat všechny základní tvořivé síly, prozařující, protkávající a prostupující veškerou živou i neživou přírodou. 

V přírodě můžeme najít místa, která svou kvalitou odpovídají jednotlivým planetám nebo znamením takřka dokonale. Přirozeně, vždy jsou ve hře všechny vlivy, ale na určitých místech můžeme vytušit, že zde přebírá vládu jeden archetyp a ostatní jsou spíše upozaděny.  

Smyslový svět je sice z vyššího pohledu májou a iluzí, ale jen jeho plné uznání a přijetí otevírá zdravou cestu do vědomé věčnosti. Skrz hmotu tušit a vidět Ducha, to je, oč tu běží. Neboť duchovní bytosti strávily vznešenou, moudrou, láskyplnou a usilovnou prací eony věků, aby pozemskou přírodu a člověka vytvořily. Zneuznání hmoty by bylo vůči nim neuctivé.

*

Ano, příroda je koncem cest Božích. 

Ale může být také začátkem cest lidských, ke znovuspojení s cestami Božími.

* 

Když nastane vrcholné léto, příroda podivuhodně utichne. Ptáci zpívají méně a vzduch je omamně těžký, uspávající. Letní zastavení na výšinách je již předzvěstí sestupu. Sluneční síly přebírají plnou moc. Nastupují procesy tichého zrání a sládnutí, které se po překročení jisté míry (zhruba vyznačené přechodem tropických Vah ke Štírovi) stávají rozkladem a hnilobou, chaosem, z něhož povstane řád příštího roku.

Příkladem místa, kde vládnou čisté síly Slunce, je pšeničné pole, zalité slunečním světlem a teplem. Pohled na takové pole, kolem poledne nebo v brzkém odpoledni, za bezmračného, horkého dne, nás může poučit o podstatě slunečních sil. Vůně zrajících pšeničných klasů má v sobě hřejivou, vznešenou čistotu. Cítíme, jak klasy doslova srší energií, která se v nich ukládá. Každé zrající pšeničné zrnko je prožehováno mohutným slunečním vlivem, za pomoci malých, s ohněm spřízněných bytůstek, které ho přivádějí dolů tak, aby zrníčka nespálil, ale jen pomalu a trpělivě pekl a přiváděl ke zralosti. Lidé pak jejich činnost napodobují při pečení chleba, který byl od dávných dob posvátným pokrmem. S chlebem tak doslova jíme Slunce a plody práce malých i velkých přírodních bytůstek.* I na to můžeme myslet při snídani, když si ho mažeme máslem.

Obiloviny jsou v základu signované Sluncem všechny. Jiné druhy obilovin mají afinitu zase k jiným planetárním působením, pšenice je ale sama v sobě čistým Sluncem. Škrobová zrna v ní obsažená jsou toho důkazem - srovnání se škrobem v bramborách a rýži (dvěma krajními polaritami) vypovídá o harmonickém vyvážení protikladných sil v obilovinách, a nejvíc právě v pšenici.**

 

 foto: Letící Orel

 *

Podobně se můžeme na duchovní tvořivou sílu Slunce ladit třeba na prosluněných svazích, kde rostou třezalky. Jejich kolikrát až nepřirozeně (řečeno s nadsázkou) dlouhý stonek je také vystavěn především slunečními silami, z nichž je vzata i nádhera jejich žlutě zářivých květů. Povšimněme si, že třezalky rostou jen tam, kde dostatečně dlouho v létě svítí Slunce. Jsou menší a nenápadnější než slunečnice nebo divizny, které svou mohutností vzbuzují respekt (na nich vidíme ještě silněji sluneční duchovní proces, jenž ve spojení se silami Saturnu a Měsíce tvoří naši páteř; u rostlin se však zastavuje u tvorby stonku). Třezalky hoří neosobní, svatojanskou pokorou a láskou. Možná také proto působí zklidňujícím, tišícím účinkem na nervovou soustavu, ničenou materialistickými přízemními myšlenkami.

A co třeba radostné víření a veselý zpěv rorýsů? Jejich tanec je čistým slunečním tancem. Také proto se nemohou radovat jindy, než za teplých, prosluněných letních dní. Ve chvílích, kdy je nám smutno, a v přírodě léto dávno odeznělo, si můžeme zkusit vybavit jejich sluneční vířivé veselí v duši. Podobně třeba i vůni zrajících pšeničných klasů nebo louku obsypanou květy třezalek. Půjde nám to mnohem lépe, pokud jsme jim dříve byli schopni nabídnout upřímnou a láskyplnou pozornost.

Sluneční síly se v přírodě projevují na tisíce, ba miliony způsobů, přičemž každý je jinak osobitý a promísený s vlivy nespočtu dalších sil. (Třeba v jasanu sluneční vliv souzní se základním působením Jupiteru, vyjadřujícím se mj. v archetypu listnatého stromu. Zmiňovaní rorýsi v sobě zase nesou základní vliv Venuše, tím, že patří do ptačí říše.) Začneme-li se do nich pomaloučku, polehoučku tiše nořit, bude nám postupně před duší vyvstávat duchovní podstata Slunce ve stále větším majestátu.

* 

Příroda čeká na náš láskyplný, vědomý, uctivý a pokorný zájem. Před lačnou, nenasytnou chtivostí (i třeba po zážitcích, vhledech a "energiích") se stahuje zpět. To mějme při našich toulkách vždy na paměti.

*** 

 

* viz např. Wendy E. Cook - Moudrost ve výživě, str. 170 - 184 

** viz např. Rudolf Hauschka - Člověk a výživa, str. 93