Oheň v jarní přírodě - očistná síla Ducha

 Dojmy z pálení velkého ohně před dvěma lety, večer 30. dubna na kopci za jednou malou vesničkou...

*

Ač bylo pálení očistného ohně silně znečištěno pokleslou všedností, stále tu byla zřetelně cítit síla a atmosféra dávných, smysluplných rituálů a obětí, s nimiž je oheň živelně, podstatně a bytostně spjat.

Oheň je nejvlastnějším výrazem síly proměny.

Pokaždé, když se měníme, tak vlastně hoříme.

Oheň...

je tak krásný...

kypí životem, a přesto je smrtící...

je veselý, jasný, a přece tak vážný...

je mocný, a přece tak křehký a prchavý...

Vidíš-li oheň, věz, že vidíš sílu Ducha, prostupující až do hmoty.

Spojením Ducha se Zemí vzniká oheň. A kouř je silou oběti - hmota se obětuje Duchu.

*

Jásající, barevnějící, kvetoucí, rašící, zelenající se, šťavnatá a radostná jarní příroda je v ročním koloběhu nejvěrnějším zpodobením (projevem) svatográlských sil. Je to hmatatelný projev lásky Nebe a Země - duše Země stoupá do nebes, a nebeské síly proživují tělo Země.

Oheň v jarní přírodě je tak jednou z nejduchovnějších událostí vůbec - snoubí síly svatého Grálu, Svatého Ducha, Krista - Pána živlů, vroucnost lidského života, úcty, lásky a modlící se oběti.

*

Pryč jsou doby, kdy bylo dobré přinášet bohům zvířecí oběti. Ty měly svůj hluboký smysl v posvátném prastarém pohanství (míněno bez jakéhokoliv negativního zabarvení - pravé předkřesťanské pohanství je třeba mít v úctě stejně, jako pravé křesťanství). Dnes jsou ale přežitkem a za současného stavu vývoje lidstva spíše zbytečným zlem.

Dnes je třeba pojmout oběť bohům niterněji. S nástupem křesťanství se lidské prožívání postupně stále více zniterňuje, a tak bychom mohli říci: Podobně, jako velekněz pohanského slunečního kultu obětoval na oltáři zvířecí tělo, my můžeme učinit totéž ve svém nitru - doslova spálit ohněm Ducha svá vnitřní astrální zvířata (nedokonalosti, pokleslé touhy, přebujelé nectnosti a sklony ke zlu) a stát se tak s pomocí ohně zase o maličko čistšími, bližšími Bohu. To nám dopomůže k opětovnému re-ligio - znovuspojení se s božskými bytostmi, z jejichž činů a slov prýští prazáklad světa. A k tomu nám budiž pálení ohňů v jarní přírodě dobrým pomocníkem.

Děkuji, že můžeme. 

Ano, budiž tak.

***