O tiché vděčnosti

 Radovat se z maličkostí je klíčem k tiché, hřejivé a léčivé vděčnosti za vše, co nám život dal i vzal. 

 * 

 

 Foto: Letící Orel

* 

Toulání se slunečními procesy v přírodě

Při toulání přírodou máme nespočet možností pro meditativní ponoření se do sil všech sedmi tradičních planet i dvanácti znamení zvěrokruhu. Jsou Božími nástroji, s jejichž pomocí bylo kdysi vše stvořeno, a pomocí nichž je vše stále znovu tvořeno, udržováno, přeměňováno a rozpouštěno zpět do nadsmyslových říší.

Pomalé, vnímavé a Boha-milujícím myšlením zostřené putování přírodou, má potenciál nám poodhalit závoj, a jemně popostrčit naši duši zase o kousek víc z času a prostoru do věčnosti. A dokonce i při jedné krátké procházce máme možnost zavnímat všechny základní tvořivé síly, prozařující, protkávající a prostupující veškerou živou i neživou přírodou. 

V přírodě můžeme najít místa, která svou kvalitou odpovídají jednotlivým planetám nebo znamením takřka dokonale. Přirozeně, vždy jsou ve hře všechny vlivy, ale na určitých místech můžeme vytušit, že zde přebírá vládu jeden archetyp a ostatní jsou spíše upozaděny.  

Smyslový svět je sice z vyššího pohledu májou a iluzí, ale jen jeho plné uznání a přijetí otevírá zdravou cestu do vědomé věčnosti. Skrz hmotu tušit a vidět Ducha, to je, oč tu běží. Neboť duchovní bytosti strávily vznešenou, moudrou, láskyplnou a usilovnou prací eony věků, aby pozemskou přírodu a člověka vytvořily. Zneuznání hmoty by bylo vůči nim neuctivé.

*

Ano, příroda je koncem cest Božích. 

Ale může být také začátkem cest lidských, ke znovuspojení s cestami Božími.

*