Vyznání přírodě

 

Přírodo

obejmi mě

svými živly

silně a jemně

ať ve mně tepe

klid divokých věcí

ať ve mně hoří

proudí

teče

padá

stoupá

a letí do tebe

vděčně zpět

 

Výpisky z knihy Oheň a hvězdy

Tenhle poklad jsem si spontánně půjčil v hradecké knihovně (spíš na mě doslova vyskočil z regálu), a nelitoval jsem ani na chvilku. Dechberoucí vhledy, všímavost pro nádheru malého i velkého světa, a až kouzelná, s lehkostí podaná výstižnost...

 

I

"... bezděká důvěra předešlých věků, že skutečnost je stvořená, ne náhodná. Na nejhlubší úrovni má smysl všechno, co je, prostě proto, že to je. To není pečlivě dosažený závěr. Byl to bezděký výchozí předpoklad všeho žití i myšlení."

II

"Pravda je, je možné ji poznávat a předávat, protože všechno žití a bytí má svoji pravdivost."

III

"Lidé mohou poznat pravdu, protože pravda - smysl bytí i morální smysl života - není výdobytek pojmové konstrukce, nýbrž vlastnost žití/bytí a dar prožitku. Lidé však mohou o smyslu svého bytí hovořit i proto, že slova nejsou jen odkazy, nábrž i metafory, které mohou vyvolat zážitek i jeho smysl."

IV

"Některé otázky se nedají vyslovit, dokud nevznikne náznak odpovědi kdesi hluboko v pavučinách podvědomí."

V

"Ve své schopnosti setkávat se s dobrem, pravdou a krásou jsme zároveň bytosti, které, ač v čase, přesahují časovost schopností nazřít řád věčnosti."

 

*

Erazim Kohák - Oheň a hvězdy

 

Skutečnost fantasie

Skutečnost je neskonale bohatší než jakýkoli svět fantasie. Fantasie, byť nádherná a úžasná, je součástí skutečnosti; představivost je jedním z paprsků slunečního kotouče bytí.

- Jan Provazník, Svatý Grál na čtyřech rovinách bytí, str. 41

Haiku III.

 *

Tiše a naléhavě

vešla do mě hloubka hvězdného nebe

a proměnila se v úctu

*

Obloha prší

na zeleň Země

a modře rozkvétá

*

Pět ptáčků

a čtyři semínka

a tu... jeden odletěl

 *

Krátce o rozjímání

Rozjímání o samotě, když se utiší lomoz všednosti, může být nekonečným zdrojem inspirace. 

Tedy - rozjímání není samo o sobě tím zdrojem; jen očistí a uvolní prostor našeho nitra, které se pak může snadněji spojit s tvořivými duchovními bytostmi za závojem hmotného světa.

To pravé rozjímání může nastat jen tehdy, jsem-li v míru se světem, i sám se sebou, naplněn vděčností, že mohu v tomto světě být, žít a vnímat jej; a vidím-li v každém nejmenším detailu světa nádheru, moudrost a smysluplnost stvoření. To přichází nejlépe s plnou pozorností, kdy se dokážu v klidu a zároveň energicky vpít, vžít, vcítit, vmyslit do každého jevu, který ke mně přistupuje - do každé věci, barvy, vůně, zvuku, útržku rozhovoru, závanu větru, ... a dovedu-li plně ocenit, že jsem "u toho", když se to děje.

Haiku II.

* 

v tichu

u zeleného čaje

pronikám k tajům vesmíru

 

*