Dojmy z pálení velkého ohně před dvěma lety, večer 30. dubna na kopci za jednou malou vesničkou...
*
Ač bylo pálení očistného ohně silně znečištěno pokleslou všedností, stále tu byla zřetelně cítit síla a atmosféra dávných, smysluplných rituálů a obětí, s nimiž je oheň živelně, podstatně a bytostně spjat.
Oheň je nejvlastnějším výrazem síly proměny.
Pokaždé, když se měníme, tak vlastně hoříme.
Oheň...
je tak krásný...
kypí životem, a přesto je smrtící...
je veselý, jasný, a přece tak vážný...
je mocný, a přece tak křehký a prchavý...
Vidíš-li oheň, věz, že vidíš sílu Ducha, prostupující až do hmoty.
Spojením Ducha se Zemí vzniká oheň. A kouř je silou oběti - hmota se obětuje Duchu.